Geo-fencing: a zase ta regulace…

Není to tak dávno, co jsme na tomto místě psali o snaze amerického senátora Charlese Schumera, který vede iniciativu, která má za cíl donutit výrobce dronů k tomu, aby u všech svých nových bezpilotních prostředků používali technologii tzv. geo-fencingu, tj. automatického obratu dronů při vstupu do předem definovaných bezletových zón. O iniciativě senátora Schumera si můžete přečíst více v článku Implementace pravidel pro drony je příliš pomalá. Jako obvykle se nám může tato debata zdát zbytečná, ale už to tak bývá, že v oblasti technologií a jejich aplikací jsou to Spojené státy, které prošlapávají zbytku světa cestičku a to, co je dnes řešeno ve Spojených státech, bude dříve či později řešeno i v dalších zemích (a jednou to doputuje i k nám).

Současně s tím, jak vzrůstá tlak na zavedení systému geo-fencingu se nicméně ozývají hlasy, které zpochybňují efektivitu takového řešení a svoji skepsi vůči geo-fencingu, resp. k naději, že tato technologie v brzké době sníží počet incidentů, do kterých jsou drony zapleteny, podporují několika argumenty. Skutečně efektivní a masové zavedení geo-fencingu bude nezbytně vyžadovat poměrně masivní změnu legislativy což je proces, jehož trvání se počítá nikoliv na týdny či měsíce, ale na roky. A kolik dronů, které logicky na tuto technologii připraveny nebudou, se do té doby prodá když v této chvíli jich je ve Spojených státech celý milion? Současně platí, že i kdyby systém nakrásně fungovat skutečně začal, bude naprosto k ničemu pokud jde o jednoduché modely dronů bez GPS. Nemluvě o tom, že GPS senzor lze samozřejmě deaktivovat a ten či onen dron řídit jiným způsobem. Další „dírou v plotě“ jsou potom drony pocházející od výrobců mimo Spojené státy. Byť si lze představit regulaci ve smyslu povinnosti implementovat systém pro všechny drony nabízené na americkém trhu, v době kdy si kdokoliv může objednat produkt z elektronického obchodu na druhém konci světa by tato povinnost stejně nebyla nikterak účinná. A to nemluvíme o dronech, které si lidé postaví doma sami podle návodů z internetu za použití dílů pocházejících z celého světa, kontrola něčeho takového už je zcela mimo realitu. Samostatnou kapitolou je potom riziko vyřazení systému elektronickým útokem.

Proč je problematika regulace provozu bezpilotních prostředků tak intenzivně probíraná? Je to samozřejmě neustále narůstající počet incidentů, které způsobily právě drony. A i když tyto případy stále přibývají, je to jen slabý odraz toho, co nás pravděpodobně čeká v budoucnu, kdy se do vzduchu vznesou armády doručovacích dronů, prostředků pro monitoring všeho myslitelného i nemyslitelného i drony nesoucí nové a ještě lepší kamery. V takovém chaosu bude regulace nutná, jak se ale ukazuje, nalezení její optimální podoby bude běh na dlouhou trať a prozatím je cíl v nedohlednu.